12.10.

12. října 2008 v 22:53 | Ealeron |  Má tvorba
Chlapec vedl dívku. Vedl ji za ruku barevným lesem. Pod nohami jim křupalo spadané žluté listí a jim to připadalo, jakoby šli po zlatém koberci, utkaném jen pro jejich potěšení. Povídali si o pohádkách. O pohádkách, které znali jako malí a které chtěli prožívat. Jak syn chudého chalupáře vyšel do světa a našel krásnou princeznu. Tak si připadal chlapec. Jak dívku zachránil z područí temných kouzel statečný rytíř. Tak si připadala dívka. Vedli se za ruce v poledním slunci, mladí a zamilovaní, nemysleli na problémy, nemysleli na okolní svět. Vnímali jen svůj protějšek, přírodu kolem a teplo, které je prohřívalo, které cítili v srdci. Povídali si o válce. O válce, kterou nezažili, které se báli. Jak chlapec nevydržel by tu dálku, jak nevydržel by to odloučení. Jak dívka nevydržela by ten strach, jak nevydržela by tu nevědomost. Vedli se za ruce a byli šťastni, že mohou být spolu, že si mohou být tak blízko. Chlapec uviděl květinu, malý kvítek. Pro radost utrhl ji dívce a ta si květ přimkla k srdci, potěšena z té pozornosti a chtělo se jí vyletět do oblak. Chlapec byl rád, že takovou maličkostí udělal dívce radost, palcem pohladil dívčinu dlaň a bylo mu do zpěvu. Došli ke skále a na té skále byl kříž. Fortune, terra, civites, amor na něm bylo napsáno. Amor, fortune bylo napsáno v očích chlapce a dívky. Posadili se pod kříž, objali se a chytli se za ruce. Koukali do krajiny, jemný vítr je hladil po tvářích. Dívka položila hlavu na jeho rameno, zavřela oči a tiskla si ten okamžik do paměti. Chlapec vnímal vůni jejích vlasů, vzpomínal na doby, kdy pozoroval ji jen z dálky a kdy smutek padal na něj každý den. Pohladil ji po tváři, srdce se mu chvělo a bušilo. Odhrnul ji vlasy a pozoroval její jemný úsměv. Chtělo se mu plakat štěstím, bylo mu tak krásně. Lehce ji políbil na tvář a nechal se unášet. Konečně šťastný.


Konečně šťastný!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nimwen Nimwen | 13. října 2008 v 16:13 | Reagovat

A dívka si ten kvítek založila do svého deníku, kde uchovává jen ty dobré a krásné vzpomínky a ukryla ho pod polštář... Třeba chlapce uvidí i ve svých snech... A i ve snech spolu budou kráčet podzimním lesem... Ale skutečnost pro ni zůstane tím nejkrásnějším snem z kterého se nechce nikdy probudit... :-*

2 žvejka žvejka | Web | 13. října 2008 v 20:39 | Reagovat

Nádherný.... A hádám, že je to částečně podle pravdy :)

3 Ealeron Ealeron | 13. října 2008 v 21:11 | Reagovat

Nimwen: Nejkrásnější na tom je, že to, co teď prožívám, je opravdu skutečnost a není to jen sen... Nebo ano? Může být realita vůbec tak nádherná? :-*

Žvejka: Děkuji moc, je to téměř úplně podle pravdy. A díky tomu, že to bylo takové, jsem se nemusel ani nutit do psaní a srdce to vychrlilo za mne :)

4 Hwi Nori Hwi Nori | Web | 14. října 2008 v 12:59 | Reagovat

Opravdu úžasný... Čiší z toho ta radost a okouzlení... Prostě dokonalý... Přeju ať to nikdy neskončí. :-)

5 Nimwen Nimwen | 14. října 2008 v 17:49 | Reagovat

To je i mým přáním... :-)

6 Ealeron Ealeron | 14. října 2008 v 20:37 | Reagovat

Hwi: Děkuji moc, jsem rád, že ty pocity z toho cítíte :-)

Nim: :-* naším společným.

7 Žvejka Žvejka | 15. října 2008 v 14:33 | Reagovat

:) vám to přeju

8 Ealeron Ealeron | 15. října 2008 v 22:32 | Reagovat

To jsem moc rád :)

9 Nim Nim | 16. října 2008 v 11:21 | Reagovat

Díky, Žvejký... :-)

10 žvejka žvejka | Web | 16. října 2008 v 21:27 | Reagovat

Nz :)

11 Mája Mája | 17. října 2008 v 17:11 | Reagovat

Když si vzpomenu že si mi nevěřil... :) že i tobě to jednou vyjde a budeš šťastný...doufám že ti to vydrží co nejdýl ;) :-*

12 Ealeron Ealeron | 17. října 2008 v 18:18 | Reagovat

Mája: já vím, teď už si budu pamatovat: Mája má vždycky pravdu :-) :-* Děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama