Mene tekel, festival proti totalitě, antikomunismus

28. února 2009 v 22:16 | Ealeron |  Deník, úvahy atd...
Podepište, prosím: www.viteznyunor.cz
http://zrusmekomunisty.cz/index.php


Dnes jsem navštívil s Nimwen festival proti totalitě - Mene tekel. Od 20:00 v městské knihovně promítali lotyšský dokument The soviet Story o zločinech nacismu a komunismu. Velice na mě tento dokument zapůsobil, byl opravdu výborně udělán a dozvěděl jsem se spoustu nových otřesných věcí, jak z minulosti, tak bohužel i ze současnosti.
Dokument se zabýval hlavně srovnáváním komunismu a fašismu a sovětsko-nacistickou spoluprácí, která byla větší, než jsem si myslel. Nedokážu zde napsat nějaký souvislý článek, je to moc široký okruh témat, ale budu se snažit vyjádřit k několika věcem a určitě se dovíte i něco nového.

1. Marx. Na hodině němčiny jsme probírali orientaci ve městě, Berlíně, a já jsem se podivoval, proč že mají jednu z hlavních ulic nebo náměstí pojmenované podle Marxe (a dokonce tam mají i jeho sochu), když to byl zakladatel komunismu. Nemyslel jsem tu poznámku nijak vážně, ale učitelka se jí zhostila a pravila, jak byl Marx angličany vyhlášen jedním z nejlepších ekonomů atd. Dobře, nic moc o Marxovi nevím, ale to co bylo řečeno v tomto dokumentu mi přeci jen stačí dál si myslet své. Je sice pěkné, že Marx byl tak dobrý ekonom, ale bohužel jeho základní myšlenky komunismu, které by se daly jakžtakž považovat za únosné, jsou doprovázeny jeho dalšími spisy, kde mluví o třídním boji, o potřebě vyhladit určité vrstvy společnosti a pak i konkrétně o potřebě vyhladit národy jako jsou Skoti, Bretonci, Srbové atd, kteří jsou evolučně pod přijatelnou úrovní a nevyhovovali by nové společnosti. Někdo s takovými názory si nezaslouží mít pomník v centru Berlína, to se na mě paní učitelko nezlobte.

2. Ukrajina - hladomor. Stalin v roce 1932, aby zlomil odpor zemědělců proti násilnému zavádění "sovětského modelu" kolchozů, spustil v Ukrajině hladomor. Nechal odvézt veškeré zásoby, které v ukrajině byly a prodával je na západ. Ale ukrajinci mohli žít ještě ze svých zádob. Proto byly odebrány obyvatelům i osobní zásoby a pak teprve hladomor začal. Dne 31.května 1933 jeden italský diplomat píše z Moskvy: "Hlad kosí tak nesmírné množství obětí, že je to zcela nevysvětlitelné, jak může svět zůstat lhostejným tváří v tvář takové katastrofě. Není pochyby že hlad pochází z organizovaného nedostatku potravin, kterým chce moskevská vláda zlomit odpor venkovanů. Moskevská vláda provedla naprostou rekvizici potravin, takže nikde nikomu nic nezbylo, na ukrajinském venkově chybí k přežití všechno. Každý pokus o vzpouru je utopen v krvi. A přitom pokus o vzpouru je jen zoufalý pokus o přežití. I v hlavním městě Kyjevě je vidět na chodnících mnoho mrtvol, obětí hladu." Hladomor si vyžádal podle optimistických názorů nejméně 6 milionů obětí, nejvíce se pak uvádí 11 milionů. Za jeden rok. A svět s tím nic neudělal.

3. Německo-sovětská spolupráce. Všichni asi známe pakt Rubbentrop-Molotov. Tím to dalo by se říci začalo. Nějaké příklady - v Sovětském svazu se cvičili agenti gestapa. Židy, uprchlé z Německa do Sov. svazu, Stalin vrátil zpět do Německa jako gesto přátelství vůči Hitlerovi - asi téměř všichni byli vyvražděni. Stalin také posílal potraviny Hitlerovi, ač pak obyvatelé Ruska hladověli.

4. Jen ruských obětí Stalinova režimu bylo 27 milionů, více než obětí Rusů ve druhé světové. Stalin také deportoval ze svých rodných území 12 národů jako například krymské Turky, Korejce, Turky.. Za jeho vlády docházelo k masovým vraždám (Katyně). Po druhé světové, kdy znovu obsadil pobaltské národy, jich velké spousty deportoval na sibiř, aby měli Rusové v těchto oblastech převahu. Na těchto lidech byly páchány stejně kruté experimenty jako prováděl Mengele - např. zkoumání mozku...na živých obětech.

5.Co je ale v současnoti nejděsivější a co ohrožuje poměrně klidnou budoucnost je to, že Rusko odmítá přiznat Stalinovy a vůbec sovětské zločiny, naopak je Stalin stále glorifikován (jasný doklad je to, že Rusové zvolili Stalina NEJOBLÍBENĚJŠÍM rusem všech dob). Pachatelé masových vražd nejsou souzeni, naopak nosí největší vyznamenání. Bývalý ministr obrany Radionov např. řekl, že bylo správné vyhlazovat židy a jejich FAŠISMUS. Ano, takové bludy tam říkají. Další zrůdná osoba - Dzintars - člověk, který nenáviděl ženy, mučil je třeba 20 hodin, vše napoví snímek, kde byla zadnice nějaké slečny a u ní stál dzintars s dlouhým železným hrotem. A tohoto člověka Rusové odmítají vydat a může v klidu dožít svůj život. Dále zde jsou videa, které natáčejí mladí Rusové, kde zabíjejí lidi a přitom volají Sláva rusům. Hajlující masy rusů. Střílení člověka zezadu do hlavy, který okamžitě padá do hrobu - jako v Katyni. A stejně jako za Sovětského svazu, Evropa nic nedělá. Proč? Protože nemůže - je závislá na plynu a ropě. Komunismus byl možná ještě zločinnější systém než nacismus, ale dnes se jakoby zapomnělo. Vezměte si nynější Německo a nynější Rusko - to by byl průser, kdyby nějaký německý ministr řekl, že vyhlazování židů bylo správné, to by byl průser, kdyby prezidentem byl bývalý člen SS, to by byl průser, kdyby Němci vyhlásili Hitlera nejoblíbenějším Němcem, to je průser, když někdo namaluje hákový kříž. A Rusko? Premiér je bývalý člen KGB, masoví vrazi žijí nepotrestáni, ministr prohlašuje, že vyhlazovat židy bylo správné, největší vrah v historii jen ten nejoblíbenější muž Ruska, srp a kladivo je uplně normální symbol. A vy se bojíte američanů a Bushe!
Podepište, prosím: www.viteznyunor.cz
http://zrusmekomunisty.cz/index.php

Doporučuji poslední "kapitolku".

Největší vrah všech dob Josif Vissarionovič Džugašvili - Stalin

Kdo a proč, a pro co nás to vlastně osvobodil?


Oběti jeho vlády se nejspíše nikdy nepodaří zcela spočítat - jen počet mrtvých při uměle vyvolaném Hladomoru na Ukrajině se odhaduje na 6 miliónů, a za dobu svého neomezeného vládnutí má přímo či nepřímo na svědomí více občanů SSSR, než bylo zabito během Druhé světové války, za jejíž vznik i průběh Stalin také nesl velkou spoluodpovědnost…


Сталин, česky Muž z ocele - tuto přezdívku mu vybral Lenin… nebo Koba, česky Vyznamenaný - přezdívka kterou přijal v mládí… byl sovětským diktátorem v letech 1927-1953 a je považován za jednoho z nejkrutějších diktátorů v historii lidstva…

Hladomor

Stalin na přelomu dvacátých a třicátých let rozpoutal v zemi neuvěřitelný teror. Jeho aktuálním plánem bylo dokončení kolektivizace vesnice, kterého mělo být dosaženo nezměrnou brutalitou. Rolníkům bylo odebíráno i obilí na setbu a když pak vypěstovali málo, byli postihováni za sabotáž. Totéž čekalo i vedoucí kolchozů.
Vesnice měla být zlomena a zotročena. Její obyvatelé byli vražděni a odesíláni na Sibiř a do pracovních táborů, posléze se přidala další metoda: uměle vyvolaný Hladomor. Počet obětí kolektivizace se odhaduje na deset miliónů mrtvých - jde ovšem jen o hrubý odhad, rozptyl statistik, které většina historiků považuje za použitelné, se pohybuje mezi 3 - 27 milióny lidí!



Výsledkem byl výrazný pokles zemědělské produkce i počtu obyvatelstva. To se Stalinovi nelíbilo, on plánoval vzestup a růst, takže nezbylo než pro něj falšovat statistiky - do sčítání lidu byla například započítávána i dosud nenarozená embrya a odhady počtu těch, co sčítání nějak unikli, atd…

Stalinova expanze 1939-1941

V srpnu 1939 Stalinův SSSR uzavřel pakt o neútočení s Hitlerovým Německem, v jehož dodatcích si oba státy rozparcelovaly přilehlou část Evropy a přislíbily vzájemnou podporu svých tažení.
V 17. září 1939 napadl Stalin Polsko - prohrávající svůj boj s Německem, přičemž tvrdil, že jde chránit ukrajinské a běloruské obyvatelstvo. Rezervní jednotky polské armády rozmístěné na východních hranicích pochopitelně nedokázaly Rudou armádu zastavit…
Sovětský svaz následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence - většinou rezervistů, zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině až do roku 1940, kdy vedení SSSR došlo na návrh NKVD k názoru, že není žádnoucí, aby se prominentní váleční zajatci obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec, vrátili domů, a nechalo je povraždit. Tento zločin vstoupil do celosvětového povědomí jako Katyňský masakr.



Hrozbou násilím si vynutil spojenecké smlouvy a rozmístění svých jednotek v Litvě, Lotyšsku a Estonsku.
Nucená kolektivizace a čistky ve straně představovaly ještě před válkou pouze krok k cíli, k vytvoření režimu osobní moci. Důležitým problémem v dějinách Ruska byl vždy problém národnostní. Ústřední moc představovala moc Rusů, tzn. národa, jehož podíl na celkovém obyvatelstvu činil sotva 5O %.
Stalin prohlásil Rusy za vedoucí národ v SSSR a postupoval bezohledně proti každé národnosti, v jejímž požadavku na uplatnění vlastních práv spatřoval ohrožení ústřední moci. Začalo nesmírné pronásledování a nucené přesídlování celých etnických skupin.
Již v roce 1941 to bylo 381 tisíc povolžských Němců, během války a těsně po ní byli nuceně přesídleni krymští Tataři, meshcetší Turci, Korejci aj. ze svých původních sídel.
Tvrdě byly potlačovány snahy o nezávislost na Ukrajině a v Pobaltí a podobné snahy skončily masovými deportacemi. Stalin těmito nucenými deportacemi umožnil další osídlování Sibiře, jejíhož nerostného bohatství se nemohla sovětská vláda vzdát.
Celkové společenské klima v podmínkách útlaku se neustále zhoršovalo. Systém nucených pracích v pracovních táborech zvaných gulag představoval se svými deseti milióny vězňů ohrožení existence každého člověka. Stále totiž byly vyhledávány nové skupiny potenciálních vnitřních nepřátel.

Historie Litvy, Lotyšska a Estonska


Budoucí svazová republika, jak Stalin opakovaně nazýval Finsko, jej však i s jeho zastrašováním odmítla, protože velice dobře chápala smysl a cíle jeho politiky a byla odhodlána bojovat.
30. listopadu 1939 SSSR Finsko napadl v tzv. Zimní válce. Vzápětí byla ustavena Dělnicko-rolnická vláda Finska pod vedením Otto Kuusinena, kterou Stalin označil za jedinou legitimní vládu Finska, s níž je ochoten jednat. Jenže Finové, byť hůře vyzbrojeni a několikanásobně přečísleni, bojovali s výjimečnou urputností a Rudá armáda zdecimovaná čistkami měla s lámáním jejich odporu obrovské potíže.
Svět navíc vyjádřil svou nelibost - SSSR byl za tuto nevyprovokovanou agresi vyloučen ze Společnosti národů a Británie s Francií začaly navzdory své válce s Německem uvažovat o intervenci.
Stalin se tedy rozhodl prozatím ustoupit od podmanění celého Finska (po otřesném výkonu jeho vojsk to není zas až tak překvapivé) a spokojil se s územními zisky. Celkově si však velmi ztížil situaci, protože nepovedené tažení zničilo vynikající pověst, kterou Rudá armáda získala obsazením Polska a porážkami Japonců v předchozích letech.

Krvavé jahody: skutečný příběh čtrnáctileté dívky z Brna, která přežila gulag

Jména Osvětim, Birkenau nebo Ravensbrück nenechají nikoho na pochybách: za druhé světové války tu v koncentračních táborech umíraly statisíce lidí. Stejný osud ale stihl miliony lidí na Kolymě, v Archangelsku, v Murmansku. V "Souostroví gulag", jak je popsal Alexander Solženicyn, zahynulo i mnoho československých občanů. Zavlekla je sem sovětská NKVD v r. 1945, ihned po osvobození Československa Rudou armádou. Zpátky domů se jich po Stalinově smrti vrátil jen zlomek.
Na jaře roku 1945 sovětští vojáci čtrnáctiletou Věru spolu s matkou a devítiletou sestrou nahnali do dobytčích vagónů a odvezli na Sibiř. Důvod? Věřina matka pro ně byla "kontra", zradila svou sovětskou vlast, protože po občanské válce z Ruska odešla s čs. legionáři. NKVD dobře věděla, kde tyto "zrádce" hledat:
Její důstojníci šli najisto podle seznamů, které jim ochotně pomohli sestavit českoslovenští komunisté. Obě sestry čekalo dlouhých osmnáct let v sovětských lágrech a na nucených pracích… pokračování zde

Velká vlastenecká válka (1941-1945)

Když 22. června 1941 Hitlerovské Německo SSSR přepadlo, pro Stalina to byl strašlivý šok. Zprvu tomu nemohl uvěřit a tvrdil, že se jedná o provokaci německých generálů a že Hitler o tom nemůže vědět. Následky jeho neschopnosti se připravit na nepřátelský útok, čistek v armádě z třicátých let, apatie a neschopnosti vydávat rozhodnutí, které u něj přetrvávaly v prvních dnech invaze, a posléze diletantské zásahy do řízení operací měly na SSSR a jeho armádu zničující dopad. Ztráty Rudé armády byly děsivé, její obrovské letectvo bylo z půli eliminováno a ještě horší osud čekal tanková vojska, která byla zničena z téměř 90% navzdory početní i technické převaze nad německými tanky.
I přes to dokázal SSSR za pomoci zahraničních dodávek německému útoku odolat a na přelomu let 1942/43 převzal iniciativu a přešel do protiútoku.
Získal zpět vše, co ztratil, znovu ovládl Pobaltí, Ukrajinu, Bessarábii a Bělorusko, které začlenil do Sovětského svazu jako svazové republiky.
Finsko mu však opět uniklo. Stalo se sice satelitem SSSR pokud jde o mezinárodní politiku a částečně i zahraniční obchod, ale zachovalo si většinu nezávislosti pokud jde o vnitřní politiku a státní zřízení.
Jiné státy ve Stalinově sféře zájmů - Polsko, Československo, Rumunsko, Maďarsko, Bulharsko a Východní Německo, takové štěstí neměly a staly se satelity se vším všudy, i když režimy v nich vzniklé většinou nelze krutostí se Stalinovou diktaturou srovnávat. Avšak existovaly výjimky, i u nás se v 50-tých letech mučilo a popravovalo a rovněž byly zbudované komunistické koncentráky - lágry, kde si podmínky života a bachařské manýry nazadaly s praktikami v gulazích - viz například Jáchymovské peklo…
Stalin navíc získal jakožto vítěz nad nacismem gloriolu bojovníka za svobodu a osvoboditele národů. Mnoho levicových intelektuálů po celém světě na něj mělo právě takový názor a nevěřili a někteří dodnes nevěří zprávám o zločinech, které v SSSR spáchal.

Stalinovo poválečné období (1945-1953)


Stalinovy narozeniny


V poválečném období dosáhla Stalinova despocie absurdních podob. Kult jeho osobnosti vstupoval do života každého jednotlivce. Glorifikace dosáhla gigantických rozměrů, které vyvrcholily během oslav vůdcových sedmdesátých narozenin (1949) i jeho pohřbu 9. března 1953.
Po válce se Stalinův zdravotní stav začal zhoršovat, ztrácel síly k tomu, aby se mohl věnovat každodennímu řízení země. Již v říjnu 1945 během své první poválečné dovolené jej stihl srdeční infarkt, a v Moskvě se rozhořel boj o nástupnictví.
Poslední léta diktatury J. V. Stalina vedla k opětovnému stupňování represí uvnitř SSSR. Země byla vržena do nové mobilizace hospodářství. Sovětský svaz vyšel z konfliktu nesmírně mocensky posílen, nicméně hospodářsky se ocitl na pokraji zhroucení.

Hitler versus Stalin - Dvě strany téže mince


Životní úroveň obyvatelstva byla na hraně únosnosti. Stát žádal nové oběti od lidí, aby byla obnovena hospodářská moc země. Znovu se zbrojilo, velmi důležitým úkolem pro sovětské vědce a rozvědku bylo získání atomové bomby. Stalin preferoval rozvoj těžkého průmyslu, výrobu strojů pro další výrobu a zbrojní průmysl. Rolníci žili na pokraji bídy, spotřební průmysl byl minimalizován.
Velkou roli v tomto ohledu hrály hospodářské problémy. Zemědělství se stále ještě nevzpamatovalo z kolektivizace, válečných útrap a odvodů práceschopných mužů do armády i poválečný úprk rolníků do měst za lepším živobytím. Kolchozní výroba byla hluboko pod úrovní, kterou měla zemědělská produkce za carského Ruska.
Sovětský průmysl na rozdíl od zemědělství dosahoval vyšší prudukce. Těžký a těžební průmysl se rozvíjel i během války (vojenská výroba). Další povzbuzení přineslo drancování podniků osvobozené Evropy.
Díky repatriaci byla do SSSR odvlečena značná část průmyslového zařízení, které sovětům alespoň trochu kompenzovalo utrpěné ztráty.
Poválečnou éru vyplnily i masivní propagační kampaně a politické aféry. Teror opět propukl naplno. Sovětská propaganda zahájila tažení proti poklonkování před západem - boj proti kosmopolitismu s jasně antisemitistickým pozadím, a boj na podporu sovětského vlastenectví, přerůstající v ruský šovinismus.

Stalinův pohřeb


Politické a represivní kampaně zasáhly armádní elitu, stranický aparát - leningradská aféra, mingrelské spiknutí, tzv. spiknutí bílých plášťů. Velkou čistku odvrátila pouze Stalinova smrt 5. března 1953.

Redakce prohlašuje:
Tento článek si neklade za cíl vyčerpávajícím způsobem zdokumentovat zrůdu světových dějin, krvavý kult osobnosti J.V.Stalina - jen se snaží připomenout všem, co už zapomněli, kdo že je to vlastně "osvobodil"…
Nikdy v dějinách lidstva nežila totiž krvavější a prolhanější stvůra, a ač se odhad jím popravených, umučených, vyhladovělých a jinak zabitých, ubitých či zavražděných lidí odhaduje něco mezi 20 - 100 miliony, ani tu "spodní hranici" nikdo nikdy nepřekonal. Jeho zločiny jsou o to hrůznější, že je prováděl i vlastnímu, vesměs jemu věřícímu lidu.
Další kapitolou zůstává dopad jeho zločinů na ostatní, přímo nepersekuované občany - protože vezmeme-li v úvahu, že každý zabitý, či odvlečený člověk má obvykle rodiče, bratry, sestry, přátele, ženu a děti, a vezmeme-li do úvahy pouze číslovku 10 u každého, vyjde nám z toho něco mezi 200 miliony až 1 miliardou zničených životů, což tehdy bylo 25% lidstva.

Sovětská propaganda


Všem, kdo tu dnes stále křičí, jak nás hlavně a téměř jen a jen Sovětský svaz a Stalin osvobodil, a jak jim za to stále jsme dlužni, bychom rádi chtěli vzkázat:
Ne, ne, neosvobodil nás Stalin, ani Sovětský svaz - osvobodili nás ruští, ukrajinští, litevští, lotyšští, kazachstánští… a další občané svazových republik, lidé, které Stalin zotročil ještě před námi, a které bez skrupulí hnal rovnou ze svého olbřímího gulagu na frontu, a pokud nepadli, tak je po návratu čekaly opět gulagy, tentokrát ty na Sibiři.
A za to, že nás pomohli osvobodit? Za to jsme dávno zaplatili, zaplatili jsme nejen uranem, zbožím, a penězi, zaplatili jsme hlavně životy a utrpením svých méně šťastných spoluobčanů, a hlavně a zdaleka ne v poslední řadě, mravním úpadkem, který nás nyní směřuje rovnou do dalšího chřtánu nenasytné brutality, omezenosti a nesvobody - do velmi dobře propagandisticky pracujícího chřtánu islámu.
Opět pracuje na plno i komunistická propaganda, opět cítí, že se tu objevila nová, nic nepamatující a nic se neučící mladá generace, generace lidí, která se chce jen bavit, v klídku si užívat, souložit a opíjet se, sem tam si dát jonta a hlavně, nic neřešit…
Nová, krásná generace ovcí připravených ke stříhání, generace za jejíž svobodu a štěstí její předci bojovali a mnohdy položili své životy, generace trubců co nezná nouzi, hlad ani chlad… Generace vyžraných uřvaných opic - holých rasistických lebek, líných anarchistických špinavců, rudých proletářských hovádek, socanských rovnostářských socek, chamtivých černoprdelníků, sektářských fanatiků a ekologických antihodnotových zblbel…
Bude zle, pokud se dětičky neznající bídu a hlad, neproberou a nepřestaou hledat nepřítele tam, kde jim ho od věků ukazují, a nepřestanou konečně věřit na celosvětová spiknutí, nezačnou se učit a vzdělávat, číst, a hlavně se poučovat z přečteného… Je totiž stokrát pravdou, tato pravda:
Národ, který se nepoučí ze své minulosti si ji bude nucen zopakovat!
Zdroj: atllanka.net
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama