KRÁSNO, smysl života

23. března 2009 v 23:20 | Ealeron |  Deník, úvahy atd...
Původně to měl být fejeton, kde jsme měli kritizovat něco, co nám vadí na společnosti. Já jsem samozřejmě v půlce přešel na filozofickou úvahu o smyslu života :-) Tak se omlouvám za to, že je to psané dvěma styly.


Fejeton, úvaha --> proti lidstvu, proti povrchnosti --> KRÁSNO, smysl života

My lidé rádi čteme o špatných věcech. Rádi si přečteme, jak se společnost řítí do pekel a kterak mravy upadají a ty staré, dobré (tzv. generační posun "To za našich dob jsme byli…") už jsou navždy ztraceny. A my, český národ, se v tom obzvláště vyžíváme. Plamenná slova a plány, jež se mnohým mudrcům spustí z úst, když sedí večer v hospodě u piva, by nadchla mnohé intelektuály a ekonomy. "Kolik způsobů řešení krize by se našlo! Stačilo by jen, kdyby ti politici něco dělali!" Je vám to blízké?
A pročež, kritika kritiky společnosti a úvaha o krásnu.
Lidé se asi často nudí. Přijdou po stereotypní šichtě domů, čeká na ně jen nevrlý partner a děti jsou zavřené v pokojích. Tudíž nastává každodenní proces: slovní mono hádka s celým světem u zpráv: "To byste tam pánové museli něco dělat! Máte peněz jako pes chlupů, ale že byste něco prospěšného udělali? To ne!" A tak dokáží strávit celou půlhodinu. Následuje odchod k přátelům a podrobné proprání všech nekalostí, špatností a bludů, jež nám nespravedlivý svět nabízí.
Je v lidské povaze, kritizovat věci okolo sebe jen pro uspokojení své znuděné mysli? Copak není na světě dost hezkých věcí? Není příjemnější zabývat se věcmi, které byly stvořeny pro radost a potěšení člověka? Nebo jste snad tak přízemní, že nedokážete vnímat krásu a raději ze sebe taháte bezúčelné rozumy, abyste ukázali, jací jste hrdinové? Dostáváme se k otázce smyslu života, že? Tak to bude chtít subjektivní pohled, od fejetonu k úvaze.
Málokomu se podaří dokázat v životě něco, z čeho by celý život sklízel ovoce své výjimečnosti a z čeho by mohl žít. Nějakou dobu jsem si myslel, že to je smysl života, dokázat něco velkého, ovlivnit svět. Ale s postupem času si uvědomuji, že nemá moc smysl se za takovým cílem hnát, protože lidský život je krátký a jsou zde jiné věci. Věci jež jsou pro člověka jako stvořené, aby naplnily jeho touhy a jeho estetické cítění. Ano, krásno, to je věc neocenitelná, jelikož ten, kdo ho dokáže vnímat, je vítěz nad životem. A v tu chvíli, kdy v sobě pozná a najde touhu po krásnu, si uvědomí, že to je ten smysl života, že to je něco vyššího, co přináší plnost a uspokojení. Něco, díky čemu si uvědomí, že cíl života není vzdálený, že to není jeden bod, ale naopak, že je to plynulá čára, která nás může provázet celým životem. Když jí to dovolíme a když jí k tomu pomůžeme, zjistíme, že tak lze opravdu žít, že nic víc nepotřebujeme. A člověk je pak mírumilovný, nevyhledává války, nepasuje se do rolí, které mu nepřísluší. Necítí nenávist, ale naopak cítí soucit nad lidmi, kteří toto poznání neobjevili a kteří se plahočí po svém vzdáleném cíli. Po povrchních věcech, které je často nakonec zklamou, které jsou často zlé a které narušují přírodu - jež je sama tak krásná a čistá a kterou člověk ničí, aby.. Aby co vlastně? Co chce lidstvo dokázat rozkladem a ničením přírody? Proč nebere svět takový, jaký tu byl? Co hledá? Ano, odpověď už jsem jednou řekl, hledá uspokojení ve vzdálených cílech nebo v povrchních věcech. A tím ničí jak svět okolo, tak i samo sebe.
Lidé, zkuste to! Zkuste na život takto nahlédnout. Nemyslíte, že by nám všem bylo lépe? Prosím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nim Nim | 25. března 2009 v 18:33 | Reagovat

Opravdu dokonalé! Myslím, že to bude mít úspěch. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama