Myšlenkový proud

25. ledna 2010 v 0:13 | Ealeron |  Deník, úvahy atd...
Nevím, jestli lze tenhle text pochopit, možná ho zítra nebudu chápat ani já. Prostě jsem psal, zachytil svůj okamžik, zachytil svou nynější potřebu se o to podělit.




Dáš-li světe, by se vrátila tomu zmatenci nějaká jistota? Hledím na ty spoustu nepochopených otázek, vidím tolik odpovědí, avšak nemohu určit, která bude ta pravá. Ta se mi líbí, ale je to ta pravá? Ta je zlá a povrchní, avšak opravdu? Co v životě skutečně potřebujeme? Kdo má vyhráno? Bezcitný sobec či citově založený člověk? (Ne, nikdo není jen takový nebo makový, vše je spleteno dohromady, každý máme tu i onu stránku. Úhly pohledu? Ano, ty jsou důležité). Vidíš-li ve světě smysl, vyšší smysl, jež Tě vede k nepoznanému, pak cítíš ty tóny nebenosné harmonie, její narušení a potřebu ošetření. Ale jestli není jen jeden vyšší smysl? Fantazie, fantazie… Bůh jsem já nebo někdo jiný? Bůh je můj vlastní nebo všech? Bůh je tu pro každého? Nebojujeme jen všichni sami proti sobě? Jsme narozeni, vše je dáno, rozvrženo… Chtít se změnit? Jen vliv okolí, přirozený vývoj jedince a jeho duše. Osud? Zda-li je, tak nezměnitelný, daná čára, vše je na ní předem. Jak chcete změnit něco, co je předem dáno? I vaše myšlenkově omezená "změna" je zaznamenána.
Kdo teď jsem? Co jsem? V co se měním, v co se přetvářím? Nelíbí se mi ta prázdnota uvnitř… Chci zpět ten ideál mládí. Chci říci, že plně cítím, ale vím, že to tak není. Kam se ta část poděla? Pane Murakami, řekněte… Vy jste expert, vy byste se ve mně vyznal… Já to tak nechci, nechci, aby se ode mě vzdalovalo, v to co nejvíc věřím. Ošklivý paradox.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nikde okolo sebe nevidím absolutní pravdu. Ona totiž není. (A nebo je?) Vezměte fakt. Vidíte ho? Myslíte, že ano? Teď se na něj koukněte pořádně. Z jedné strany, z druhé, zespoda, seshora. Zevnitř? Ano, zevnitř také. Že je to tak zamlžené? Vidíte tu pavučinu, spletitou síť, která protkává celé okolí i fakt? Vše je spojeno se vším. Zkuste to prozkoumat. Buď nejsme schopni nebo nelze pochopit nebo zjistíme, že dobro a zlo je to samé. Záleží na čem? Na úhlu pohledu.
Něco uděláte. Jedni vás za to mohou nenávidět, jedni vás můžou litovat, jedni vás za to mohou milovat atd.. A neděláte tři nebo více věci, nene, jen a pouze jednu.
V čem je tedy smysl bytí? Co máme dělat, abychom vedli správný život? Svým jednáním nikdy neděláme jen dobro. Nikdy jen zlo. Vždy oboje. Vždy. A nelze se tomu vyhnout. Ale je to logické. Bez toho by svět nemohl fungovat, zbortil by se.
Utápím se v téhle myšlenkové břečce a chtěl bych se natáhnout pro tu plnost, co támhle visí. Snad na ní někdy dosáhnu. A když ne? Nevím, jsem jen zmatenec…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama