Jak jsem potkal Pána Boha

7. června 2010 v 23:14 | Ealeron |  Má tvorba
Místo normálního slohu jsem si ve škole vybral báseň :) Uvidím, co mi na to učitelka řekne :)

Jak jsem potkal Pána Boha
On metal slova hovorová,
já podnapilý seděl zpola
na lavici v chrámu Páně,
na rodovém erbu káně.
Šlechtic doby bělohorské,
doby ziskuchtivé, zaprodané,
lezl v pozadí jsem pánům, kněžím,
tempem rychlým, kvapným, svěžím.
Zradiv víry bratry mé,
bych také někdy měl své pré.
A že šlo mi o přežití…
On někdy člověk nepochytí
odvahy dostatek,
vždyť zbyl by z mě jen ostatek!

Proto tedy, když jsem zradil
katolickým bratry mé,
za odměnu dostal jsem
majetky jejich bohaté.
Také titul slovutný,
by k nohám padaly mi panny
a já skončil brzy vdaný
a rodokmen měl mohutný.
Dále možnost sedat s králem,
právo ohánět se právem,
zúčastnit se sněmů, soudů
povinnost bránit rodnou hroudu
a na lidu, co je prost,
vylévat si zlost.

Brzy však mé svědomí:
"Ten nahoře se to doví!"
utrhnout chtělo hned
mého štěstí květ.
Co když správné nebylo,
že dal jsem přednost v míře
větší než se hodilo,
majetku, a ne víře?
A nenechávalo mě být,
já začal klít a hodně pít
a často chodil do kostela,
zrovna včera, zlit jak včela
a najednou buch!
a vedle mě Bůh!

On metal slova hovorová,
povídal, že fakt není třeba,
abych se styděl za své činy
(až z úst létaly mu sliny).
Že já jsem přeci dílem jeho,
že on mě stvořil takového,
jako bezcharakterního čokla
a mně myšlenka vnukla,
když svět je dílem Boha pouze,
tak pak tedy žádná nouze!
když nikdo za nic nemůže
ať každý sám si pomůže.
Já budu žít bez starostí,
zůstanu ve své malosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama